VÁM.

Zní nitrem do dnes vaše slova

a v tajemnou se snoubí ozvěnu,

jak cítil bych se mladým znova,

na lásky svoji čekal odměnu,

po boku vašem směle kráčel,

ze rtíků vynucoval vašich smích

a s vámi vonnou kytku stáčel

ze květů letních růží posledních,

kol dokola zřel v divné světlo,

jež kolem plálo žhavým zlatem svým,

na vaši bílou tváři slétlo,

obstřelo florem lásky tajemným...

Ba snili jsme o štěstí lásce,

o divokém tom světla západu,

kdy zadumán jsem býval při otázce

i mnohém vašem divném nápadu,

kdy nevěda, že prázdná slova

tak vyzáří jak skvělý západ ten,

a stránka žití mého nová,

že bude bludný klam a sen...