VANDR.

Sluníčko plá žhavě –

lež tu hochu, lež,

lež v té měkké trávě,

je tak lehko v hlavě,

v srdci lehko též.

Nebe se sem dívá

snětmi borovic,

tamhle čtveračivá

pěnkavka si zpívá

hledíc tobě v líc.

Až to horko mine,

vstaneš vesele:

z dálky tobě kyne

město pohostinné,

vítá přítele.

V herberku je čistě,

pinkl si tam dáš,

na rynku pak jistě

budeš na svém místě,

kašnu vyhledáš.

Člověk nikdy neví –

věř jen v náhodu,

až se měsíc zjeví,

s konvemi tam děvy

přijdou pro vodu.

Slůvko sem tam skočí,

věc se zaplete –

snad se příběh stočí,

že ti z jedněch očí

štěstí vykvete.