VÁNOCE 1915

Vánoční zvony, vy vánoční zvony,

jak jsem kdys slýchala šťastna vás!

Nad lidstva bolestmi, nad jeho shony

poslové hvězdnatých nebes krás!

Pěvci vy o Bohu, který se zrodil

v jesličkách lásky, kde tišil pláč;

poslové toho, jenž v míru kdys chodil,

nadzemské lásky ten rozsévač.

Zmlkněte, pěvci vy, není ho, není,

mrtev je, mrtev jak Velký Pan.

Slyšíte, plavci, křik, nářku teď znění

země, jež krvácí z hrozných ran?

Mrtev je Velký Pan, jenom se vrývá

v mysl mou v noci té posvátné

píseň ta labutí, lidskost již zpívá

v tragické chvíli té úchvatné:

Mrtev jsi opravdu, Bože ty žití,

odešel's na věky od nás již?

Mlčí dál nebe a hvězdy se třpytí,

mlčky my neseme všichni kříž.