Vánoce 1918.

Sníh zmizel z údolí, jen na horách se svítí

mystickým leskem nekonečných dálek...

Jak lehce dýchá se! Žit zelení zrak brouzdá,

žit zelení, jež v tmavé plochy vryta...

A kolem dlouze hučí černých lesů chlumy,

jak touhou jara v březnových dnech prvních.

A vysoko se klene nebe holubičí,

jež tóny má jarního zvěstování...

A přec jsou teprv vánoce! A zima pravá

nám teprv počíná s metelic smečkou!

Však mysl naše nechce letos zimy znáti,

národa jarem dýše nám zem, nebe...