VÁNOCE HŘBITOVA.

Jde podzim přes hroby, a žloutne na nich tráva,

svým listem, dukáty, je akat zasypává,

a počne padat sníh. Jsou vánoce, ples dětí.

Již záhy stmívá se a šeří, kolem pěti,

kam hledíš, v oknech zář, jak smála by se s dětmi.

Však hřbitov tichý je, ne prázdný. Na sta ze tmy,

hle, kmitá světélek, to tam, kde děti dřímou,

se strůmků vánočních. A schvívajíc se zimou,

teď dáma ve smutku jde mladá. Klade plačky

na nízký, malý rov drobnůstky steré, hračky

a hrstku ovoce. A světla planou v mlze.

Ó, je to bláhové, a přec to pohne k slze!