VÁNOCE ROKU 1420.

Divné to Vánoce

slaví český lid:

od Karpat k Šumavě,

z Krkonoš k Moravě

mizí sluch i vid;

široširé sněžné pláně

plny bojovníků Páně,

odevšad se nese

píseň v zbožném plese:

Narodil se Kristus Pán,

milujte se!

V Praze i na venku

mužů prázdný byt;

v kostelích jen starci, ženy,

v modlitbách jsou pohrouženy,

zvony slyšet znít:

půlnoční to vyzvánějí,

radostně ty zvony znějí,

česká zem se třese

v písní zbožném plese:

Narodil se Kristus Pán,

radujte se!

Kdo zbraně uneseš,

pospěš v boží boj;

pravda zrodila se svatá,

jako zora jitra zlatá,

nepřebraný zdroj;

Herodes však chvátá lítě,

aby vraždil božské dítě,

zem se celá třese

v hrůzy zbožném plese:

Narodil se Kristus Pán,

nebojte se!“

Tak Žižka kázal;

dozněl jeho hlas:

po Čechách a po Moravě,

pospíchá lid k němu, k hlavě:

Vzhůru, již jest čas!

Jinoch, muž, ba také děvy

spěší – blanické to zjevy,

zem se celá třese

v nadšení a plese:

Narodil se Kristus Pán,

radujte se!

Snad den již soudný

přiblížil se nám:

V prach se řítí města, domy,

hradby vozové zní hromy

v temný nebes chrám:

Ve dne černý sloup se zdvíhá,

v noci ohnivě se míhá,

jako Israeli

předcházel sloup skvělý,

v něm šel zničit Hospodin

nepřátely.

Ba, den již soudný

přišel na ten svět:

Dies irae, dies illa,

na vždy zničí noci díla

den jak čarný květ.

Hle, to předzvěsti jsou světla,

jitřenka to pravdy zkvětlá,

v svět se temný nese

u vítězném plese:

Narodil se světla Pán,

radujte se!

Den když se blíží,

světla hlasatel

zpěvem pronikavým budí

z ospalosti lidskou hrudi.

Tehdy také pěl:

„Kdo jste boží bojovníci!“

bylo heslem pravdy bdící –

odevšad se nese

píseň v zbožném plese:

Narodil se Kristus Pán,

radujte se!

Divné to Vánoce

slaví český lid:

od Karpat k Šumavě,

z Krkonoš k Moravě

mizí sluch i vid;

široširé sněžné pláně

plny bojovníků Páně,

odevšad se nese

píseň v zbožném plese:

Narodil se Kristus Pán,

radujte se!