Vánoce svobody

Vzduch jehličí je dechu pln a vonný,

let andělů zří s oblak dětský hled;

pod jmélím vroucně přilnul k retu ret,

a Allelujah! Mír! zní plesně zvony.

Ó, ještě loni lidi jako feny

tyrani štvali knutou v bitev děs –

a svět již klidněj oddýchává dnes,

sta ran se hojí, umlkají steny.

I nám dar nebes přišel, štědrý podíl:

Po trýzni věků, volán tisíckrát,

náš messiáš, náš mladý český stát,

se ve chlívě nám shnilé říše zrodil.

Je dosud v plénkách, usmívá se z jeslí,

leč je to, jak by máj dých v lednou zem,

a my, jak lehko, radostno je všem,

jsme za dárky mu svoje srdce snesli.

A lidu vzkřik a písně vzduchem víří.

I tři králové jdou se poklonit

a žehnají mu, v očích svatý svit,

to vlasti otec Karel, Václav, Jiří...