Vánoce.

Jak s rolničkami saně zvoní,

jak vody v šumném potoce

jste přijely na bílém koni,

ó vánoce, ó vánoce!

Po celém kraji sněhu leží,

pod mraky měsíc vesluje –

však u nás teplo; – ať si sněží

a vítr okny lomcuje.

Náš útulný a tichý domek

až pod krovy je zasněžen,

však proto přec vánoční stromek

k nám od Ježíška přivežen.

A na něm? – Bože, – divy světa!

jak světélky je zaplaven:

zde stádo, zde je vojska četa,

zde koráb, – k plavbě připraven.

Zde cukroví je ve škatuli

a zde je zlatý oříšek –

a zde, – ó div! – k své Matce tulí

se sám ten božský Ježíšek!

Zde vůl a osel vedle něho,

zde Tříkrálů je vzácný dar;

však, Ježíšku, nač mi je všeho? –

když’s nepřines’ mi botek pár!

Já viděl ondy bosé dítě:

sněhem a ledem hoch šel sám,

já řek’ mu, že, když poprosí Tě,

Ty mně, – a jemu já je dám.

Však hle! – u dveří někdo stojí,

– tak dřív’ se nikdy neusmál;

vysoké botky, kabát dvojí,

– snad Ježíšek ti sám to dal?

Ó hochu, pojď! u Jezulátka

se poděkuj, jak slušívá; –

zde to je moje dobrá matka

– a vidíš, jak se usmívá?

A dnes Ježíška nepros o víc,

rozdělím s tebou vše, co mám,

to cukroví zde na polovic,

– svou matičku si nechám sám!

Jak s rolničkami saně zvoní,

jak vody v šumném potoce,

jste přijely na bílém koni,

ó dětské, svaté vánoce!