VÁNOCE

Bílá lada, bílé chatky

a mráz zebe do kostí;

okny vtírá se i vrátky,

do čtyř stěn se uhostí.

V krbu zhasil oheň v ledu,

stěny jíním obetkal –

daleko je ku sousedu,

k srdcím lidí ještě dál!

Vítr duje v lada němá,

bílou cestu zametá;

chodí tu jen od Betlema

láska Boží do světa.

Rozehřívá krby v žáru,

srdcí ztuhlý, zimní kraj;

o věčném, ach, bájíš jaru –

však to není ani báj!