VÁNOCE

Stříbrný sníh své drobné hvězdy stele

na lesy, pole, města, dědiny,

kraj v šíř i v dál je bělí zavát cele,

jen kostelík je vidět jediný.

Tmou noční táhne vůně Svatvečera

a zlatem září okna kostela,

koledy pějí uvnitř ústa sterá

a varhan zní tam hudba veselá.

Zrození Páně tam dnes oslavují

věřící duše hlasně, nadšeně,

Ježíška v chlévě všichni obdivují,

jenž leží v jeslích, v plenkách na seně.

A nade chlévem zlatá hvězda svítí,

jež přivedla tři krále k Betlemu,

co dary přinesli, by mohli zříti

tváří v tvář Spasiteli malému,

jenž později kázával v Palestině

o krásném lidstva v lásce sbratření,

k němuž svět spěje zvolna jen a líně,

ba pro něž hasne všechno nadšení.

Rok po roce jsou Vánoce vždy stejny:

Ježíšek, jesle, chlév a plenčičky.

A v lásku lidstva výhled beznadějný:

i svět je dosud v plenkách celičký.