VÁNOČNÍ.

Na horských cestách, nad závějí

rolničky s pohádkou dovádějí,

na věžích gloria vyzvánějí –

Komu?

V máminé šerce, tátových botách,

po městech, po vsích, po samotách

jdou od domu k domu!

Umrzlá srdce dosud zahřívá

teplý dech chléva:

Se senem jesle z hrubého dřeva,

napravo volek, oslíček zleva,

nade vším hvězda zářivá,

království boží a ráj.

Chudera se starala,

kde by plének nabrala.

Přec se z ní zrodil ubohých přítel,

celého světa vykupitel –

Jich taky?

Tu s jablky, ořechy talíř,

kus vánočky, koláč, desetihalíř,

tam bouchnutí dveřmi, hlas hrubý –

Jak zablyskly vlčatům zraky

a zuby:

Utrhneme s růže květ,

dobudeme celý svět.

Věčně sní chudina, láj.