VÁNOČNÍ HVĚZDY.

Utichl život, zápas a boj

s polnicí k útoku břesknou;

polétá vloček sněhových roj,

na nebi hvězdy se lesknou.

Vánoční hvězdy to shlížejí

na zemi s úsměvným klidem,

vnukají novou zas naději,

krásné sny sypou v noc lidem.

Dítěti o milých zajíčcích,

kteří si hopkují v trávě,

panenkách vesele tančících,

o zámků kouzelných slávě.

O lásce hochu a děvčeti,

že jim je čarovnou zoří,

o žhavých polibků pečeti,

která jim na ústech hoří.

Ženušce o štěstí rodiny,

která se kolem ní druží;

o zdaru, úspěchu hrdiny,

vítězství jeho snah muži.

A těm, kdo mdlí už jsou životem,

cítili chlad jen a bídu,

o krajích, slunce kde září všem,

o říši ticha a klidu.

Vánoční hvězdy, ó zářete

do spánku, do snů všech lidí,

každý ať s úsměvem dítěte

v snách, po čem touží, dnes vidí!

A mně též, pošlete, prosím vás,

krásný sen, hvězdy, ach, jeden,

že ta má země, jeden jas,

rozkvetla v skutečný Eden.

Každý že šťasten, je druhu druh,

všecko že pravda, čím zpíjen

v snách byl a k nebi letěl náš duch

v osmadvacátý říjen.

Nikdo že nemá již potřebí

zoufale hledět v tmu tesknou –

Vánoční hvězdy na nebi

kynou mi, třpytí se, lesknou.