VÁNOČNÍ PÍSEŇ

Na dny mé dětské pamět smytá

jak záře, která v dálce kmitá,

a vzdech, jejž vítr zanáší...

Je hořký čas, však ještě vždycky

chci vídat nimbus poetický

plát nad betlemskou salaší.

Chci slyšet táhle kvičet dudy,

zpěv molový a ohněm chudý,

po nočním kraji rozneslý

a pasáky, již kvapí z polí

v své kůži ovčí, s dlouhou holí,

jak stojí potmě u jeslí.

Chci vidět jehně, které ženou,

v něm obět prostou obsaženou,

jíž mocen je vždy měkký lid;

chci vidět všecky prosté dary

i slyšet jistý nápěv starý,

spasení lidstva velebit.

Chci býti sklácen jasným divem

a vidět, kterak v plání mživém

tmou báně hvězda zápasí,

byť v prsou mých se víra živá

už nevznáší a neozývá,

že není žití bez krásy.