VÁNOČNÍ PÍSNĚ

Ó zněte, zněte, sladké melodie,

ozvěno dětství, snivých zkazek hlas,

jimižto člověk vždy zas znova žije

blažený sen, jenž v probuzení zhas’.

Dech vůně lilií z vás kouzlem vane,

jenž hojí rány, jež čas zasadil,

a křísí zas, co bylo oplakané,

a loudí úsměv, umlčuje kvil.

Svou hebkou dlaní hladí skráň nám snění

a melodií kolébavek zní;

jerišská růže, rozkvete, co není,

co pochoval jsi s písní pohřební.

Tvůj soumrak vrací se ti do svítání,

v červánků růžích koupe se tvůj sen;

rozvilo všecko, co hrob dávno schrání,

a z hoře dávného jsi vykoupen.

Dar vánoční to božské poesie,

jež vrací se ti znovu rok co rok;

chtěl bys ji zadržeti, touhou nyje,

a nemáš sil ni vzlyknout: „Zvolni krok!“