Vánoční pozdrav.

Jak holubice bílá

noc vánoční se níží;

kol paláců a chýží

svou něžnou peruť obestýlá.

A v křídel hebké skrýši

jak mláďata když v davě,

hruď k hrudi, hlavu k hlavě,

se přitulí a sotva dýší:

Tak na své srdce vine

a kojí svými dechy

noc svatá snivé střechy,

ty pyšné a ty v koutku stinné.

A v oken oči všecky,

v báj démantovou zkvetlé

všem vkládá hvězdy světlé

a blažený všem úsměv dětský.

A plachou jiskru štěstí

i lásky hvězdu svatou

všem lidem v duši vzňatou

dnes pokládá i milosť věstí.

Všem jest jak pod křídloma

kol vánočního stromu;

všech touhy letí domů

a všude láska všech jest doma.

Všem skráně hladí letem

dnes velká peruť obra,

tak mateřská i dobrá,

jak jedné rodné chatky dětem.

Všech srdcím žehná jemně!

Ó holubice bílá!

Vznes obrovská tě síla

nad dětmi jedné rodné země!

Ó holubice míru,

ó rozpni lásky křídla

a se hvězdného sídla

vrať v bratrství zas bratřím víru!

Ó dej nám cítit sladce,

jak pod perutí jednou

se dětsky vroucně zvednou

všech srdce k jedné svaté matce!