VÁNOČNÍ REMINISCENCE.

Juž pohas’ bájný stromku svit,

vše dřímá tiše, klidně,

jen malé lampy drobný třpyt

v sny dětí září vlídně.

A v lesku jejím stromku stín

po bílých stěnách plyne,

v svou náruč vroucí, ve svůj klín

světničku měkce vine.

A hlídá sladký dětí sen,

veň přede květy zlaté,

ty nejkrasší – než přijde den –

kdy všechny sprchnou sváté. – –

Zas září lampa po letech

ve stromku měkké stíny, –

jen květy zbledly v temných snech,

a obraz žití – jiný.