Vánoční sloky.

Jak bílý přelud němý,

tichých vůní moře

blouznivý Ježíš jde zemí

a z dlaní plá mu zoře.

A v jasu vodopádech

se hvězdy za ním řítí,

země má růžový nádech,

jak bledá růže svítí.

V mdlém plápolu se skvěje

a světla po ní planou,

nebeská propast se chvěje,

hvězd kaskády z ní kanou.

Dvě rudé kvetou růže

kdes na severu v sněhu,

básník jen pochopit může

jich žár a jejich něhu.

V zem unavenou mrazem

svou vůni dýší žhavou,

Ježíš kdy snáší se na zem

svým zázrakem a slávou.

Dvě mladá srdce hoří

jak ohnivé ty růže,

v bouřích je, v bolestí moři

jen Ježíš najít může.

Přijď, Ježíši, a shlédni

v ta srdce rozechvělá,

v posvátný plápol je zvedni,

jenž tobě září s čela.

Ó podejte mi ruku,

má Madonno a Paní –

v žhavou těch srdcí dvou muku

se boží láska sklání.

Jak bílý přelud němý,

jak tichých vůní moře

blouznivý Ježíš jde zemí

a z dlaní plá mu zoře.

A v jasu vodopádech

se píseň má k nim řítí,

vaše tvář boží má nádech,

jak bledá růže svítí.

V mdlém plápolu se skvěje

a vůně na ní prodlí,

celá má bytost se chvěje

a souzvukem se modlí.

Přijď, Ježíši, a shlédni

v ta srdce rozechvělá,

v posvátný plápol je zvedni,

jenž tobě září s čela.

Má Madonno a Paní,

zem v zbožném zmírá plese,

blouznivý Ježíš jde plání,

jde Láska – modleme se!