Vánoční stromek.

Vánoční stromku, rodiny stkvoste,

vidím tě zdobit jizbu zas,

raněné srdce zvučí a roste,

poznovu plane zrak, jenž has’;

zas se to v hlavě blýská a mění

a přec, ó běda, jak dřív to není!

To tam je všecko! Aspoň vy, snové,

vraťte se chvilku v pěvcův stan;

žalost mu ňadra hlode a klove,

za živa je zde pochován;

sneste mu v úkoj pod klenbu čela

chvíle, když dcerka v klíně mu dlela.

Když mu kol krku ovila ruku,

polibkem zanítila ret,

když na své srdce při písně zvuku

přivíjel víc než celý svět!

Vánoce, zima; v srdci to zebe;

ztratil jsem všecko: Tebe i sebe! –