VÁNOČNÍ ZVONY.

Vánočních zvonů hlahol a ráz

hvězdnatou nese se nocí...

Vždycky rád poslouchám slavný ten hlas,

srdce mi popadá mocí.

Nad městem zní a hradem i vsí,

nad krajem, sněhem jenž bílý,

jako by srdce to horoucí

tloukla v nich všecka v té chvíli.

Srdce všech, širém kdo po kraji

milují lid svůj i zemi,

jako když do noci volají

k bratřím všem hlaholy těmi.

Žehnají míru, jenž líbá zem,

prosí, by navždy už, svatý,

zůstal tu, zůstal domovem,

chránil nám města i chaty.

O lásce mluví, jež tajemná

betlemská ona je hvězda,

jistě jež vede i za temna,

každý krok s úspěchem sezdá...

Vánočních zvonů hlahol a ráz

hvězdnatou nocí se nese,

tolik se lásky pro všecky nás

o všecky bázně v něm třese.

Otvírám dokořán okna svá.

Co rok tak v chvíli té prodlím.

Nebesa hvězdná jsou, zářivá.

Za národ, za vlast se modlím.