VÁNOČNÍ.

Dnes moje srdce touží někam v dál –

je nějak samý pláč a samé usmívání...

Jak někdo vánoční by hymnu zazpíval

v samotném srdci mém při slavném světel vzplání!

Na nebi, v řece, v oknech, v zrcadlech

třesavá světla v samých odrazech,

jak možno snít jen v nejkrásnějších snech –

ční do výše a nesou výš můj sen!

V mém srdci radosti cit, celý postříbřen,

jak vlasy stromku v tento štědrý den

tak do daleka, do daleka svítí...

Ó, jaký tichý šum kol, jak se všechno třpytí!

Tak povzneseně slavně možno dnes jen sníti!

Tak volno je, tak lehko k úsměvu!

Tak srdce úsměv samo, pranic víc!

Jak v dálce, ve výši by křídla andělů

čarovně zvonila všem snivým duším vstříc

a nesla s výší vzkazem plesné gloria –

jak Boha samotného velká fujára

by slavně zavzněla –

tak září, zpívá celá duše má!

Vše, vše dnes září – okna, zrcadla...

Je zbožným zrcadlem dnes celá duše má!