VÁNOČNÍ.

Narodil se Kristus Pán

na rozhraní pozdních věků,

týranými srdci zván

schýlil se zas ku člověku.

Narodil se z ducha dob,

přeplněných lidským hořem,

s výše, kde jest nebe strop,

k zemi slét’, již v potu ořem’.

Lidské duše plné muk

pojaly jej místo jeslí –

pastýři mu prostí s luk

bílých jehňat nepřinesli.

Nezrodil se dítětem –

vešel v srdce jako kdysi

v Judeu šel, s tichým rtem,

se starostlivými rysy.

Měkký pohled upřený

v oko duše, Magdaleny –

s rozpjatými rameny

vstříc mu vyšli muži, ženy...

Rostou v mnohé zástupy,

svatý mír se v srdce lije...

Neroste kříž potupy

znova z hory Kalvarie?...