VÁNOČNÍ.

Bylo. A není. Bylo. Krátko.

Pac a pusu, Jezulátko!

Tvé dětské ručky, něhou pozlacené,

tvůj úsměv hrůzu hrobu nevyžene.

A svíčky, které se stromečků září,

ty nezapálí bledých, chorých tváří.

Cesty tvé slavnostní ozdoby

visí – což nevidíš? – nad hroby.

Nad hroby. Proto svíčky ty

mají tak tragické zákmity.

Nad hroby... To byla dojmu síla,

že i to teplo příkře promrazila.

Nad hroby... jsou hlasy, které prosí, –

což tvoje očka nikdy nezarosí?

Sníš, v hluboké a tiché závěje

že neseš s sebou teplo naděje?

Bylo. A není. Bylo. Krátko.

Pac a pusu, Jezulátko!