VARIACE Z WERTHERA.

„Má duše tvoji objala v těch chvílích.

Bolest v ní střásla

se stromu Marnosti pel květů bílých!

Wetzlaru světla nade strání sněžnou

jak teskně hasla!

Já Werthrem byl? A ty snad Lottou něžnou?

„Na cestu dálnou, hle, z tvých rukou zbraně!“

Ach, sladká písni,

jak Svaté noci dech mé líbej skráně,

než přejde čas a v červánků mdlém rdění

smrt z běd a tísní

srdci, jež zbloudilo, dá mír – a zapomnění!“