Váš portrait stojí přede mnou,

By Adolf Bohuslav Dostal

Váš portrait stojí přede mnou,

a jizbu mou zář jeho zlatí,

a lásku svoji pojednou

já vidím růst až do závrati.

Až k nebi vzroste, duše má,

když vaše dlaň mi cestu srovná,

a bude plát nám oběma

vstříc touha moje nevýslovná.

A jestli ve svém náručí

vás sevru v žití přece jednou,

v mém srdci růže vypučí

a slavíci se k písním zvednou.

A v jeden akkord jásavý

pak vyzní duší našich chvění,

kde štěstí jen se zastaví,

a v kterých nikde stínu není.