Vasalem jsem tvým, o Bído němá,

Vasalem jsem tvým, o Bído němá,

věku strnutí, o Bído neskončená – –

V chvastu slov i nedostatkem duše

u mne jsi, mě vlečeš bez přestání

o Bído, Bído, Bído!

Když lakomý se v perlách hrabu,

když ústa ženina já líbám šílen,

když prostě mluvím, když žebřu zmořen,

se mnou jsi, o Bído!

Já se v prachu svíjím před oltářem,

s něhož v nahotě svět září,

tvým, o Bído!

Hnáty, lebka má tvůj zdobí trůn

a kol něho hvězdy točí se i země.

S tebou žiju, člověk, umírám.