Vášeň.

By Inocenc Arnošt Bláha

Zas v rozkoš závratnou se sřítil jako slepý,

a její extasí se opít dal,

když samota je strhla v bezvědomí vůle

a křečemi se svíjel každý sval.

A marny prosby zraků. Otupěla duše –

kol oken zvolna kalný večer šel –

a na práh vstoupil Smutek. Výkřik v konec hříchu,

když jako zlosyn od ní odcházel!