Vášeň.

Dech horký chřípěmi se na ven dere,

a krve šílený běh pálí v oku,

a cítím proudy zhuštěné a šeré,

jak bijí o stěny své v divém skoku.

Palčivá touha do mé duše pere,

a prsty ždají žár nahého boku

a Chopina v té variaci steré,

jak žena hrá jej v těla bílém toku.

Na posteli, ve křeči psa než zdechne

mé tělo chví se v noci bezhvězdné,

zkad Vášeň jde a divoce naň dechne.

Mou duši opije a tělo sdrásá,

že, když se v mlhách slaví návrat dne,

spleen duše nalézá a smutek mého masa.