Vášním.

Jen zvučte si, vy vášně sladkých snění –

zde v duši mojí pro vás místa není –

jen laškujte, jen sviťte jako zlato –

mou duši mladou nekoupíte za to –

jeť skryto v jejím bytu kouzlo svaté,

jež volně pouští mysli síly spjaté.

Ty síly vzplanou v rozum, jindy spjaté,

a poznají, co ve vašem jest snění,

ač tím se chvástáte jak modly svaté,

že mimo zlato ve vás nic juž není –

že vzpomněly jste, děkuji vám za to,

jsem skrovný však a nechci vaše zlato!

Mám v duši svojí mladé svoje zlato,

je rukou mateřskou tam pevně spjaté,

že miloval jsem otce, dal mi za to,

co marno hledat’ ve vášnivém snění –

tam není z toho nic, tam ozvuk není –

tam není z duše ono kouzlo svaté.

Cnosť vštípili mi drazí v době svaté,

krásnější nad poklady, vášní zlato –

jíž chrání věčnosť, které u vás není,

a ruce mladé, ku modlitbě spjaté –

ó tichý klid za nezkrocené snění,

dech míru, lásky nedám, vášně, za to!

Jsem v duši rád – osudu díky za to! –

v tu duši mou že tekou proudy svaté,

že za byt slouží zátiší a snění,

že oděna jest v pevné víry zlato –

že křídlo míru uzavírá spjaté

tu duši vám, že vchodu do ní není!

Jsem v duši rád, že vyrušena není

v té hudbě žití, které nedám za to,

co, vášně, máte v luzné ruce spjaté –

jsem v duši rád, že učí hudbě svaté

a jasné i to řeči mladé zlato,

když zvoní písmem u mladistvém snění!

V mém žití snění, v kterém vášně není,

chtí míru zlato, denně prosí za to

ty k sudbě svaté ruce moje spjaté.