VÁZA Z DAMAŠKU

Nesu ti vázu ze syrské země

s hrdélkem jako tvé prstíky,

bys do ní růže dala a jemně

ti úsměv pro mne slet na rtíky.

V Damašku jsem se na trhu vloudil

k hrnčíři o vousu sněhovém,

co klenot stála tu, který zbloudil

v nádobí porcelánovém.

Chceš-li však, můžeš ji místo růží

bassorským kadidlem naplnit,

či, Miriam sladká, olejem z růží

pro vlasu svého temný třpyt.

Též do ní můžeš koláčky dáti

hrozinkové a rýžové,

čas-li si rády chroupáním krátí,

oh, přesladká, drahé zoubky tvé.

Ne-li, tož do ní po okraj víno

šírázské, zlaté naliji:

okusím, jak z ní zrádně je líno,

pak ji jak srdce tvé rozbiji.