Vážná práce.

„Nic neděláš juž dlouhý čas –“

tak zněly přátel důtky –

„tím vinen venkov, kýž ho ďas,

ten veškeré hltá skutky,

až zvolna tuhne to v skráni.

Juž dej se přec na pokání!“

Nuž ano, milí přátelé,

Vám snadno tak se řečí,

mne rozkoš lůžka nestele,

samota ne vždycky léčí,

jen přijďte v smutnou tu vísku,

kde zapad jsem po krk v písku.

Leč věřte, také na venku

jsou vážné práce, věru

že nevím často, kde hlavu mám –

dnes ku příkladu pravím vám –

spravil jsem tuctovou panenku

pro svoji jedinou dceru!