Včela poselkyně.

Přiletěla ke mně zlatá včela,

lítala mi stále kolem čela,

lítla za mnou z předsíně až v síňku,

vždy kol mého panenského vínku.

Když jsem zahnala ji, přišla znova,

byla poselkyně včelařova,

s lesklých křídel síťkou nataženou,

abych jeho synu byla ženou.

My však spolu přec se nepovedem,

nechať by mě krmil samým medem,

samým medem, samou kaší sladkou;

myslivci jsem řekla za zahrádkou,

s ním že půjdu konec světa třeba,

nechať by měl jenom suchý chleba,

jen když rty má jak květ máku v plání

a dvě teplé paže k objímání.