Včela.

By Karel Alois Vinařický

Rád se z hraženého dvoru

v šíré pole podívám,

i do háje, i do boru

k zábavě své chodívám.

Volně dýchám na prostoře

pod širokým obzorem;

moci Tvůrcově se koře

vůkol hledím s pozorem,

jak nejmenší tvory živí

dobrotivý, štědrý Bůh.

Všady vidím lásky divy:

radostí můj pléše duch.

Hle, tu motýl kropenáček

baví mne svých barev hrou;

na palouku z oulu ptáček

šťávu hledá medovou.

Prášek na vosk sbírá včelka

ze kalíšků květinek;

pilnosti má učitelka

kvítkům štědrým vučí vděk. –

Chvalitebné včely ctnosti

i mně buďte pobídkou:

bych neostal v bedlivosti

za tou malou dělničkou.