Včelky se v hlavě mé rojí.

Včelky se v hlavě mé rojí.

zmateně těkám u výš a v dol

s balvany myšlének v šíleném boji,

a nikde hladiny klid dokola kol,

duše má se bojí.

Chvěju se, hrozím se, úpím a sténám,

světla se štítím, lidí, v temno ubíhám,

a tmy se bojím, bojím sebe sám,

a klesám v tlamu Furiím a Fenám.

Co mě tíží, marně hledám stopy,

drtí v prach ta nekonečná nulla.

Slyš, ten šelest sladký! Blud! A nic mě topí!

Křičí ve mně cos, a křičí víc – –

to má duše tělo zula.

Bohem jsem, a nejsem člověk nic.