Včely.

Tu v samých růžích k nebi vzhůru pněl

kříž – v slunce žáru níž se růže rděly:

výš rány krvavé, jež dlaně měly

a nohy i bok, jenž se otevřel.

Hvězd živých, zářících, roj zlatých včel

sem z dálky přiletěl v kout osamělý,

v hloub rudých kalichů těch, jež se chvěly,

spit vůní v pospěchu se potápěl.

A zřel jsem v duchu, Kriste rozepjatý,

kol růží ran, jež svítí na Tvém těle,

jak chvěje se tu mystických roj včel;

by mohly sytit oheň srdcí svatý,

med Božský ssáti v hořkost svého žele,

Ty’s bok až do srdce jim otevřel.