Včera a dnes.

Moje paní, moje paní,

včera poprvé to bylo,

co se žhavé oko Vaše

v moje oko pohroužilo.

Včera, včera, paní moje,

poprvé, co Vaše malá,

bílá, chvějící se ruka,

v ruce mé se stisknout dala:

A již v plamen sálající

v duši mé Váš pohled vzrůstá,

skráně vrou a Vaše jméno

s bázní šepotají ústa...

Hleďte, moje paní krásná,

tak se člověk za den změní!

Včera led měl místo srdce

a dnes v žilách cítí vření.

Včera s hrdým čelem shlížel

dolů na svět malicherný,

dnes se plazí po kolenou

a je otrok z něho věrný.