Včera jsem vzpomínal zas

Včera jsem vzpomínal zas

na svou panenku zlatou,

po celý večer její zněl hlas,

a její hlavinku svatou

zářit jsem zřel, její krásný vlas.

Zase mě za ruku brala

jako tenkrát o naší pouti,

„vidíš ty zámky v oblacích plouti?“

tak mi povídala.

Opět jsem na chvilku za nima lítal

za zlatýma s mou panenkou v dál,

kde hvězdy svítily, kde nás měsíc vítal.

Když s bohem dávala, když rozplynout se chtěla,

tak teskno bylo mi, já prosil, zaklínal.

Ulétla má duše za ní celá.