Včera večer.

Byl večer mdlý a snivých vůní plný

a v mracích visel měsíc roven štítu,

na skalní břehy narážely vlny

a třpytily se v zelenavém svitu.

A ve vsi znělo zádumčivé Ave,

na horizontu štíhlé věže čněly,

pod pohořím se tměly hvozdy plavé,

jakoby v siném lesku zkameněly.

A modrý měsíc rozléval se všady,

a jeho světlo kraje zalévalo,

mdlé luhy, hory, zádumčivé sady,

kde zakopané srdce v hrobě spalo.

A když jsem pozdě v noci kráčel nivou,

pod lunou sinou, která v mracích mřela,

já rozpomněl se na svou duši snivou,

jíž zhrdl svět, když na vše zapomněla.