VCHOD ZAMLKLÝ LIST RÉVY OBEPÍNÁ...

Zde květy v záhonech nekvetou pro nikoho,

tráva rozrůstá se pískem pustých cest.

Vchod teskně zamlklý list révy obepíná,

a nezaskřípou dvéře ve svých stěžejích.

Jde krokem neslyšným zas podzim po zahradě,

a květy tiše mrou, jak z rána na ně dých’.

V tom tichu nesmírném a smutném osamění

si v listí spadalém jen vítr pohrává.

A chodby mlčením se neozvou teď kroky,

jí plísně vane dech a vůně po ovoci –

Vchod teskně zamlklý, zahrady ticho střeží,

slyš, vítr šelestí, zarudlý padá list.