Vděčně.

Z všeho víru, kolotání,

kde je všecko shon a chvat,

kde jak ptáka zatikání

mře tvůj kvil, hleď vždy si brát

jedno vážné vzpomínání:

Co je tvým, to vezmi rád.

Dnes to hloh a zítra růže,

obojí to vděčně vem,

do rána tam květ být může,

pravda, co dřív bylo snem,

jen když rty a ňadra úže

k sobě lnou týmž polibkem.

Bláh být můžeš nekonečně,

jen ber, co dá život, vděčně.