Vděční přibránkové.

Maďaříci hnědí,

ulití ze záští,

vy jste černá skvrna

na slovenském plášti.

Na slovenské síle,

veselosti zlaté,

i přec půl jazyka

od Slováka máte.

Šat jste mu pobrali

a koliby čisté,

jeho rodnou písní

lásku sladili jste.

Místo pěkných šatů

hunačky jste dali,

na vinicích jeho

divě bursovali.1)

Ohněm jeho mysli

um jste si rozžehli,

v jeho hebké lůžko

slávou spiti lehli.

Strhali jste zlato

z jeho kabanice,2)

žítko pobrali jste

a dali kotvice.3)

Slovensku jste krásnou

hlavu porubali,

hlavu porubali,

srdce probodali.

Maďaři, Maďaři,

tyranové věční,

máte pro Slovač jen

právo čtyřčtvrteční.4)

Z hlíny rozum máte,

ale srdce z kovu,

na kříž jste přibili

slávu Slovákovu.

Jen ji ukrývejte,

střezte jí palašem,

co zrozeno Kristem,

bude Mesiášem.

Slunko vzejde zase,

když se jednou kloní,

vojska je neskryjou,

páni Maďaroni!

Jako sokol zlatý

svitne nad Kriváněm,

a my Lazar mrtvý

k životu povstanem.