Vděky M. Z. Polákovi.

Prozpěvů sladkých muži! vezmi díky,

Díky plápolné ode dívky, jemné

Harfy Tvé v českých dolinách i jížto

Hláholy došly.

Včelka pilná lpí co na kvítku hojném

Mednatých žídel, tak i s rozmilenstvím

Toužně písní Tvých ssaje krásocitné

Výlevy duch můj.

O, kdybych, krásný muži! (ten jsi; krásnáť

Tvá mysl!) jen Tě znala; růžovými

Věncy harfku Tvou chtělabych a myrtou

Meč Ti ovíti

Vděčně; – než neznám Tebe. – Až se jarní

Chvíle zas vrátí, u potůčku něžný

Kvíteček – první okotěšku spatřiv,

Za vděk utrhni.