VDOVEC

Chodím, bloudím,

hledá tě duše má zesmutnělá.

Potkávám tolik žen!

Stopy tvých úsměvů lovím jen,

to nejsi ty, to není žena má celá,

to chvilkový přelud, sen,

jenž prchne, když zmámil.

Vidím tě, slyším,

v přístavu duše mé dlíš,

a budeš tam navždy –

a nikdy nesetlíš,

jak květ, který v jaře

vypučí znova.

Žádná žena mi tě nevrátí,

budu tě u nich hledat v závrati,

ve smyslu opojení.

Ať se můj život obrátí

k druhému břehu,

vždy se mnou budeš jen ty,

ty první, kterou jsem miloval,

která's mi dala

štěstí i děti,

v jaře mého života do síly

skráně mé zulíbala.

Chodím – bloudím,

hledá tě duše má zesmutnělá.

Potkávám tolik žen,

a každá mi něco o tobě poví.

A přec jenom přelud loví

duše má zesmutnělá.

To nejsi ty, to není žena má celá!