VE CHVÍLI APOTHEOSY.

Vše vykouří se hněvy

tak obětní jak dým

a zazní díků zpěvy

prostorem ohromným.

Jas, vlídnost, souzvuk, shoda

vystoupí na svůj trůn,

laur vzdorná ruka podá

ti při hlaholu strun.

Jen v srdci stará rána,

jen ta se nezcelí,

vždyť byla krutě dána

kdys zloby ocelí.

Co růží déšť pak na ní,

jejž lásky úsměv svál?

V ní vznik jest umírání,

ta pálit bude dál.