Ve chvíli půlnoční.

V půlnoční chvíli ve vlhké trávě

u zdi hřbitovní sešli se právě.

Za každé noci prý přichází sem,

těžká, když v půlnoci tlačí je zem,

V měsíčním světle v tmy svítí jich leb,

ústa jim v příšerný ztrnula škleb.

Pohádkou dávnou jim život se zdá – – –

O štěstí mluví tu, o zbožných snech,

o cnosti, modlitbách, o marných dnech!

Daleko za zdi je hřbitovní slyšet jich smích...