Ve chvíli slabosti.

Všecko je pustý mam a klam,

cítím, jak řítím se v náruč tmám,

zklamalo všecko, co tu mám,

vždyť jsem tak sám, tak sám, ach, sám.

Kupředu jít již nemohu,

v lidi již věřit nemohu.

Časem si stýskám po Bohu –

dál vidím prázdnou oblohu.

Všecko jsem zkusil, za vším šel,

k štěstí jsem nikdy nedošel,

odevšad ledný smutek zel,

na dně mi číše zbyl jen žel.

Zpíval jsem radost života,

nyní mne dusí tesknota.

Kolotá život, kolotá:

nicota, nicota, nicota!