Ve chvílích nejtěžších...

Ve chvílích nejtěžších vždy Věčnost ke mně mluvila...

Života řeka jako by v těch chvílích stlumila

svůj šum, já slyšel hlasy tajemné a viděl jsem

zjev mnohý záhadný, jejž nezrodila tato zem...

To není víra již, to neklamná je skutečnost,

jež v bouřích života mne k Tobě, Bože, tajemnou

tak cestou vede, kde se každá moje zoufalost,

jak vlna mořská o břeh, roztříští o Vůli Tvou.