Ve druhém jaře. (III.)

Byl čas, kdy's tkvěla bez písní

jak mrtvý kámen v zemi,

má duše, kdy tvých písní spád

v led mrazem tuhnul němý.

A pad'-li slunce paprsek,

by v duši mojí tálo,

to jenom slzí několik

v mých očích truchlých stálo.

Nač zpívat, děl jsem, o slzách,

a píseň na rtu ztichla,

těch svět má dost a duše má

tichoučko jen si vzdychla.