Ve druhém jaře. (IV.)

Tichoučko jen si vzdychla

mých písní struna vyznělá,

jak vyhozený kámen

kdy v tůni kruhů nadělá.

A z hloubi duše mojí

se vzpjala síla veliká,

jež lásku musí chtíti,

však na věky se odříká. –

A dnes to odříkání

hle, kouzel sto mi nalíčí,

zas cítím jaro v hrudi,

zas píseň slyším slavičí.