Ve druhém jaře. (IX.)

Již cítím pláti žhoucí ret –

to zúplna mi stačí,

bych v písni mohl povědět,

že láska kolem kráčí.

Zda staví se, to Bůh ví sám,

však srdce mé se neptá,

jen věří, doufá, modlí se

a o své spáse šeptá.

Však Bůh se jistě smiluje

a ne-li on, tož láska.

Již cítím křídlo její vát

na čele svém, kde vráska.