Ve druhém jaře. (V.)

Zas píseň slyším slavičí,

a každý zvuk mi známý

tak zvoní, hyne, vytryská,

jak modlíval se s námi.

Jsem udiven a nevěřím,

a do spánků to stoupá,

kde v myšlénkách květ na květu,

až opíjí, se houpá.

Vzad hledím darmo za sebe,

co vzala, mají léta,

dnes razí sněti starý kmen,

hle, vůkol růží zkvétá.